THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
MYRKSKOG, ďalší úder apokalypsy prichádzajúci zo severu, z Nórska, radiaci sa štýlovo k spolkom Thorns, DHG, Zyklon. V blízkej dobe vychádza už ich druhý radový album "Superior Massacre", no pozrime sa najprv ešte na debut "Deathmachine"...
Cvaknutie uzávera zbrane, krátky chladný predhovor zakončený nekompromisným...DEATH, s búrkovým nástupom bicích spúšťa apokalypsu smrtiaceho stroja. Každej slabšej povahe náchylnej na brutalitu a rýchlosť v hudbe už od tohto úvodu bude jasné, že veľa krásy a pôžitku si z tohto albumu nevezme...ostatní sa však spolu so zúrivými gitarami a nekompromisnou rýchlosťou bicích ponárame ďalej, ďalej k absolútnej zvukovej extrémnosti a teroru.
Celkové vyznenie a základ albumu je technický death metal podaný blackovou zúrivosťou a agresivitou. Hlavná idea a smerovanie hudby MYRKSKOG však na "smrtiacej mašine" tiahne k prvkom budúcnosti a industrialu. Napriek tomu, že MYRKSKOG využívaju minimum samplov a elektroniky, kapele sa úžasným spôsobom, len gitarami a celkovým vyznením zvuku, skvele darí zachytiť apokalyptickú a smrtiacu víziu nelichotivej budúcnosti ľudstva, keď sa možnosti vyčerpajú a keď ku koncu bude zostávať len chvíľa, len jediný krok k ultimátnej smrti ľudstva. Sample sa však veľmi vhodne objavujú buď ako zúfalé tiahle, rýchlosť podfarbujúce tóny("A Poignant Scenario of Horror", tiahly úvod "Deathfare To The Devil"), alebo v podobe krátkych industriál zvukov a hovorenej reči. (v porovnaní však s napríklad THORNS, alebo DHG je tu elektroniky skutočne minimum)
Nekompromisnosť a rýchlosť kompozícii, je dychberúca, tento album nesie v sebe obrovskú silu a ničivý potenciál. Skladby sú pretkané množstvom deathových motívov umne položených na blackovom základe, virtuóznych sól, množstvom progresívnych nápadov, ktoré vždy prekvapia a pri každom počutí sa z brutálnej masy zvuku vynárajú nové a nové. MYRKSKOG vyťažili z práce s gitarami maximum a vytvorili veľmi hustý spojitý zvuk(stále využitie oboch gitár s neopočúvaným zvukom vytvára skutočne silnú stenu). O bicích nemôžem povedať nič menšieho...perfektná práca...rýchle blackové party, progresívne deathové, množstvo breakov, zmien temp korešpondujúcich s gitarovou hrou a absolútne nasadenie je dokonalým motorom pre beh smrtiaceho stroja (štýl bicích pripomína najviac Trymovu prácu). Vokál tiahne skôr k blackovému vyzneniu, nedá sa však povedať, že by nejako vybiehal,nevyčnieva, ale svojou zrozumiteľnosťou vhodne dopĺňa...Nie je v mojich silách popisovať jednotlivé skladby, v každej sa toho udeje toľko veľa, že je to nemožné...atmosféra, rýchlosť a beštialita však vládnu všetkým. Chvíľami sa však jemne dotkneme aj prázdnej melanchólie až smútku...(záver "Deathfare To the Devil")
Ak by som však mal tento album k niečomu prirovnať tak ten kto má rád Zyklon tak toto dielko bude rovnako milovať, a rozhodne ho radím na rovnakú úroveň ako debut ZYKLON(Destructhor, hlavný človek u MYRKSKOG pôsobí aj v ZYKLON). Avšak nejedná sa tu o žiadny klon ZYKLON, ale odlišný prístup k podobnému konceptu...
Čo ešte musím spomenúť je záver albumu. Ten tvorí, podľa mňa, vcelku pôsobivý a zaujímavý experiment v podobe techno(!) remixu skladby "Syndrome 9". Aj keď chápem, že tu mnohí budú vidieť v tomto práve mínus. Ja osobne si myslím, že práve tento sa veľmi hodí k albumu ako celku a vhodne ho uzatvára. Konieckoncov, komu sa to nepáči túto skladbu nemusí počúvať, keďže je na konci...
No viac slov ani netreba, všetky skladby tohto albumu sa vám zahryznú hlboko do mäsa a nepustia, premyslenosť, brutalita, apokalyptická idea zomierajúceho sveta k tomu...jednoznačná povinnosť si tento album zaobstarať...
Rýchlosť a agresivita prevedená v chladnom death-blackovom šate so silným industriálnym podtónom apokalypsy. Niet, čo dodať ... len sa nechať „smrtiacou mašinou" zmasakrovať.
9 / 10
Master V
- vokály, basa, programování
Destructhor
- kytary
Savant M
- kytary
Secthdamon
- bicí
1. Discipline Misanthropy
2. The Hate Syndicate
3. A Poignant Scenario of Horror
4. Sinthetic Lifeworm
5. Syndrome 9
6. Morphine Mangled Torture
7. Deathfare to the Devil
8. Deathmachine
9. Pilar Deconstruction (Syndrome 9 remix)
Superior Massacre (2002)
Deathmachine (2000)
Apocalyptic Psychotica - The Murder (demo) (1998)
Datum vydání: Pondělí, 14. února 2000
Vydavatel: Candlelight records
Stopáž: 43:48
Nesmírně intenzivní hudební masakr podporovaný všudypřítomnou atmosférou chladu a odlidštěnosti ... Death/blackový prasopal, před kterým není úniku ... Agrese, nespoutanost, nenávist ... Tahle nahrávka posouvá hranici hudební brutality zase o notný kus dál.
Hej, vy, mnozí rádobyzlí blackoví drtiči, nechcete to zabalit?
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.